Jsem Nech je.
Vánoční. Až ráno ustoupí,
Jsem z boží tmy. zbude tu po nich
Klekni, orlí křik
a zatřes nízkou borovičkou a bludné kamení
ve mně, na jednu pomněnkovou skalku.
popadá stesk Klekni.
a sníh Je půlnoc.
mé tisícleté zimy. Stačí
Volavky, nedýchat -
slyšíš? a kdes až u střechy
Tlučou do dveří. uslyšíš kroužit tmu
Darmo, a plaše stát mé tvrdohlavé srdce.
dům mlčí, Je to má chvíle.
zavřen na tvůj klíč, Trpká, hořká tma
jak by se potmě lekal vlastních čar jak dobré víno stéká po travách,
a pravdomluvné břichomluvy dříví. a vesmír zelená,
Zahrady, a vesmír třpytně černá,
slyšíš? až je jak nízký strom, jímž
Tlučou do oken. něžně třeseš
A hory se sem hrnou ze všech konců. v boží noci ve mně.
A já se po létech ho zase nebojím.
A otvírám mu dům.
A klíč tvůj zvenku na hřebíček věším.
/Karel Šiktanc: Kozoroh/
Žádné komentáře:
Okomentovat