Tour de Slovak Beer

Šangri-la

Od nepaměti lidstvo hledá ztracený ráj, ale možná bychom měli hledat spíš ty, kteří jsou schopni na něj ještě věřit... shangri-la je jen ve větru rezonující tón tibetských zpívajících misek. Věčný ráj je nakonec stejná past jako koloběh zrození, není úniku.

Brněnská výstava Šangri-la se snaží zprostředkovat náhled do života na úpatí Himalájí - v Tibetu, Bhútánu, Nepálu, Indii. A je tam toho k vidění opravdu hodně, zajímavé exponáty, k tomu promítání cestovatelských dokumentů a i čajovna s nabídkou tradičních pokrmů. Jen člověka zamrzí, že když už si někdo dá práci s vytvoření expozice takového rozsahu, nepřizpůsobí tomu i naučnou stránku. Chápu, výstava je koncipovaná, aby zaujala co nejširší spektrum lidí, ale místo pokusů o "vypointované" komentáře bych uvítala přesnější popisky toho, co vidím. Na smysly působí brněnská šangri-la skutečně promyšleně, ale informačně by mohla být komplexnější...

BRAN

10-08-24 BRAN v Brně na Staré radnici

Ten, kdo přináší na svých křídlech hudbu, nezná hranic...

„A my, jejichž jméno, známé rackům a kormoránům, bylo vyhoštěno ze všech jazyků, vypovězeno ze všech knihoven, vymazáno z map všech zemí, my otevíráme svá srdce námořníků, rybářů a venkovanů všem národům planety Země.“

Alan Stivell, Délivrance

10-08-24

První pokusy z materiálu od Worl od Wool. Začala jsem zbytky jemných hnědo-černo-šedivých česanců merina (mezi nimi zřejmě i hnědá alpaka) - jedno přadénko samostatně jako tenká jednotitka, druhé seskané s upředeným sojovým vláknem a na cívce zbytek sepředené sóji, čekající na nějaké další rozumné použití.

A aby nebylo fotek vlny málo, ještě o malounko lepší foto mého zlobického díla:

Zleva: čtyři pokusy o efektní nepravidelnou přízi (zeleno-růžový, zelenkavo-rezavý a dva modrodivoké), fialkovomodré trojnitkové buclé, nopková příze v přírodně zemitých tónech a dvě přadýnka modravé navajo trojnitky.

Střípky z cest

Uplynulý víkend jsme věnovali středověkým slavnostem Purkrabího Půty v Lokti nad Ohří, kde jste kromě historických řemesel, kejklířů, šermířů a tanečnic mohli v nejvyšším patře drakem střežené věže spatřit i alchymistu. Nečekaně. :o)

A protože na západ je cesta dlouhá (alespoň z Brna určitě), bylo naším cílem podívat se i na několik dalších zajímavostí v okolí. Cestovní itinerář stylem "co nás cestou cvrnkne do nosu" nezklamal a my náhodou objevili Kounovské kamenné řady, jedno z nejzáhadnějších míst naší vlasti, o kterém není dosud jasné, zda sloužilo jako pravěká observatoř či prosté polnohospodářské meze.  V každém případě ale naše předky muselo stát značné úsilí, aby do opukového podloží zasadili na ploše 11 ha přes dvatisíce neopracovaných křemencových kamenů do řad s téměř dokonalou severo-jižní orientací. Navíc spojnice dvou největších kamenů - Gibbona a Pegase - ukazuje postavení slunce při letním a zimním slunovratu. Možná bych doporučila nenechat nic náhodě a cizím hypotézám, zajet si tam, postavit se na Gibbona, zavřít oči a... nechat se pohltit lesem či silou, které si můžete říkat jak chcete. Slova jsou stejně jen slova.

Ale náhodné objevy jsou od toho, aby byly podloženy důslednými plány. :-) A tím naším byl domeček slaměno-hliněný a návštěva šikovné hrnčířky, která pod jménem SATYA, vytváří krásnou keramiku. To, že ji najdete v meditačním centru Shangri-la u Karlových Varů, je už jen taková pikantní třešnička na dortu. Veškerý život pochází z hlíny a člověku nakonec stejně nezbývá než se do ní vrátit... a někteří (ať už vám to přijde jakkoliv šílené) jsou a chtějí být s ní spjati i v životě.  

Venku vytrvale šveholil déšť, hliněný domeček hlídali dva draci/žároměrky, voda na čaj začínala bublat a na svahy se sklizeným senem se snášela zvolna mlha...

 

                

A abychom nenavštěvovali jen samá prapodivná místa, zajeli jsme si i na tak turisticky frekventované místo, jakým jsou Karlovy Vary. Krásné město, jen kdyby si tam člověk nepřipadal jako na německo-ruském pomezí... Ale malým zadostiučiněním mi bylo, když se čiperný český turista v brzké ranní hodině (cca kolem desáté :o) mohl ráchat u termálního pramene s kelímkem od kafíčka zcela sám a o necelé dvě hodiny později si už všichni ti zdravíchtiví zbohatlíci museli vystát na ten lahodný, horký, železitý mok dvacetimetrovou frontu.

  

No a lázeňské intermezzo podruhé - radonové lázně Jáchymov. Paradox č. 2: krásně upravené lázeňské centrum v dolní části Jáchymova a o pár kilometrů výše oprýskané domky, nenápadné muzeum a štola s hornickým skanzenem. Stříbro ani uran se zde už netěží, ale pořád jsou v provozu těžařské věže, které přečerpávají vodu pro lázeňské účely a zabraňují zatopení štol. Jáchymovské peklo, co jedny zničilo, druhé léčí...

Naší poslední zastávkou - nebo přesněji řečeno odbočkou od pečlivě vytyčené trasy - byl Sázavský klášter, významné centrum staroslověnské vzdělanosti založené sv. Prokopem. Jen škoda, že tak důležitému místu české historie neodpovídá i samotná prohlídka. Potemnělé, zastaralé expozice návštěvníka spíš uspí... Ale kdo by si chtěl užít spirituality, může zkusit tajemné síly v klášterní kryptě, kde byly dlouhou dobu uchovávány ostatky sv. Prokopa nebo si projít 21 km dlouhou Čertovu brázdu spojovanou se svatoprokopskou legendou - ale budete si jistí, že nešlo o jednu z největších pravěkých cest Evropy? :o)

GALERIE

Souvenirs, souvenirs...

Dovolená v Banské Bystrici už je sice také dávno za námi, ale v knihovně nám pořád zůstávají dva slovensky psané exkurzy do ruské literatury... a vlastně kolik se toho za posledních pár desítek let změnilo?

Makarenko zprofanovaný komunistickou ideologií jako "hrdost sovětské pedagogiky" zůstal odložený v jednom banskobystrickém antikvariátu a Zamjatin na svou pochmurnou vizi šťastné budoucnosti pod totalitním diktátem doplatil nucenou žádostí o vypovězení ze země a i když byl průkopníkem antiutopického žánru, lidé dnes znají spíš Orwelovo 1984 nebo Huxleyho Konec civilizace... Smutné ruské povahy, kterým se "matematicky neomylného štěstí" nedostalo.

Prázdninové setkání

Dávno, dávno již tomu... a přece asi ne tolik, jak to člověku občas připadá. Začátkem prázdnin jsme se v jedno slunné odpoledne potkali s kamarádem, který teď žije ve Skotsku, probrali zážitky a suvenýry z Maroka a já si vyzvedla očekávaný balíček s materiálem na předení z World of wool.

Takže se k mým nemalým zásobám přidaly dva druhy hedvábí, modrobílý merinohedvábný Phoenix, sojové i bambusové vlákno a co mi udělalo snad největší radost - půl kilový pytel zbytků různých česanců aneb ať žije kreativita! :o)

A za zmínku stojí i jemně francouzská misionářská restaurace L´Eau Vive pod Petrovem, která byla příjemnou kulisou našeho setkání. Restaurace sama může působit poněkud škrobeně, ale klidné venkovní posezení s usměvavou a ochotnou obsluhou mile reagující na každé francouzské slovíčko bylo skutečně osvěžující vodou v brněnské kavárenské šedi.

Zlobické předení

...chtělo by se napsat "pro starší a pokročilé", ale protože jsem byla zřejmě nejmladší účastnicí, vyznělo by to poněkud nevhodně. :o) Začátkem července jsem si nadělila relaxační kolovrátkový workshop na Zlobici, i když zlé jazyky tvrdí, že šlo spíš o převýchovný pobyt - abych nezlobila a nezlobila se. :p)

Kurz proběhl pod vedením paní Linhartové z pražského Dalinu a já tak konečně měla možnost vyzkoušet si kromě nových technik předení a plstění i několik ashfordovských kolovrátků. Jak úžasně při tom člověk může vypadat, posuďte sami :

Ne, skutečně to nebylo za trest... :-) 

foto: D. Linhartová 

Odpočinové to sice příliš nebylo, předly jsme za mihotavého svitu úžasného Edisonova vynálezu mnohdy až do půlnoci, přes den pilně plstily a jakmile polevila úmorná vedra, musely jsme statečně čelit náletům hmyzu... ale kdo říká, že relaxace je jen o odpočinku? Je příjemné mít pár dnů čas jen a jen na to, co člověka baví - možnost (nebo schopnost?) soustředit se jen na jednu věc v našich uspěchaných dnech už téměř chybí.

A také jsem konečně přišla na chuť „indiánskému“ navajo skaní, kterým vzniká velmi pevná příze – je to takový malý zázrak, kdy z jedné napředené tenké nitky uděláte trojnitkovou přízi. Uměla jsem to už dřív, ale nikdy se mi to nelíbilo a tady se to nějak zlomilo. :o) Navíc jsem si zaexperimentovala s barvičkami a vybírala si na předení česance barev divokých a ještě divočejších kombinací neb když člověk vytváří kreativní příze, tak ať to není nuda.

Ostatní fotografie můžete najít zde. 

Isarno & pivovar Jevíčko

V polovině června jsme si udělali malý výlet spojený s návštěvou keltské osady Isarno - jak jsem se těšila na neobvyklý skanzen s ukázkami řemesel, která Kelti ovládali, tak jsem byla zklamaná. Přichomýtli jsme se zrovna k tomu, když se tam připravovala akce/bitva, které jsme už naštěstí neměli to štěstí se zúčastnit. :-) Pár "keltských" obydlí roztroušených v lomu poblíž Letovic, kde jako hlavní atrakce byla bezpochyby zamýšlená krčma, mě moc oslovit nedokázalo.  Přišlo mi, že tam tu vesničku postavili jen proto, aby se bratrstvo Keltů mělo kde opít a pobít. Holt život tehdy byl jen pro pořádné chlapy... :p) Ale zkuste si udělat obrázek sami, pojedete-li kolem, třeba soudím moc příkře.

Jedinou skutečně zajímavou věcí tam byl obchůdek paní Malikovičové se spoustou krásných (a nesmírně pracných) ručně plstěných věcí.

A samozřejmě aby měl výlet nějaký hlubší smysl, zajeli jsme i do Jevíčka pro slad. Je to areál, kde už v roce 1895 vznikl Akciový pivovar Jevíčko, ve 40. letech byl znárodněn a v 90. letech bylo několik pokusů o jeho znovuobnovení soukromými vlastníky. Pokusy bohužel nevyšly a tak je dnes pivovar ve stavu, v jakém je... ale o to zajímavější prohlídka.

GALERIE