Uplynulý víkend jsme věnovali středověkým slavnostem Purkrabího Půty v Lokti nad Ohří, kde jste kromě historických řemesel, kejklířů, šermířů a tanečnic mohli v nejvyšším patře drakem střežené věže spatřit i alchymistu. Nečekaně. :o)
A protože na západ je cesta dlouhá (alespoň z Brna určitě), bylo naším cílem podívat se i na několik dalších zajímavostí v okolí. Cestovní itinerář stylem "co nás cestou cvrnkne do nosu" nezklamal a my náhodou objevili Kounovské kamenné řady, jedno z nejzáhadnějších míst naší vlasti, o kterém není dosud jasné, zda sloužilo jako pravěká observatoř či prosté polnohospodářské meze. V každém případě ale naše předky muselo stát značné úsilí, aby do opukového podloží zasadili na ploše 11 ha přes dvatisíce neopracovaných křemencových kamenů do řad s téměř dokonalou severo-jižní orientací. Navíc spojnice dvou největších kamenů - Gibbona a Pegase - ukazuje postavení slunce při letním a zimním slunovratu. Možná bych doporučila nenechat nic náhodě a cizím hypotézám, zajet si tam, postavit se na Gibbona, zavřít oči a... nechat se pohltit lesem či silou, které si můžete říkat jak chcete. Slova jsou stejně jen slova.Ale náhodné objevy jsou od toho, aby byly podloženy důslednými plány. :-) A tím naším byl domeček slaměno-hliněný a návštěva šikovné hrnčířky, která pod jménem SATYA, vytváří krásnou keramiku. To, že ji najdete v meditačním centru Shangri-la u Karlových Varů, je už jen taková pikantní třešnička na dortu. Veškerý život pochází z hlíny a člověku nakonec stejně nezbývá než se do ní vrátit... a někteří (ať už vám to přijde jakkoliv šílené) jsou a chtějí být s ní spjati i v životě.
Venku vytrvale šveholil déšť, hliněný domeček hlídali dva draci/žároměrky, voda na čaj začínala bublat a na svahy se sklizeným senem se snášela zvolna mlha...
A abychom nenavštěvovali jen samá prapodivná místa, zajeli jsme si i na tak turisticky frekventované místo, jakým jsou Karlovy Vary. Krásné město, jen kdyby si tam člověk nepřipadal jako na německo-ruském pomezí... Ale malým zadostiučiněním mi bylo, když se čiperný český turista v brzké ranní hodině (cca kolem desáté :o) mohl ráchat u termálního pramene s kelímkem od kafíčka zcela sám a o necelé dvě hodiny později si už všichni ti zdravíchtiví zbohatlíci museli vystát na ten lahodný, horký, železitý mok dvacetimetrovou frontu.
No a lázeňské intermezzo podruhé - radonové lázně Jáchymov. Paradox č. 2: krásně upravené lázeňské centrum v dolní části Jáchymova a o pár kilometrů výše oprýskané domky, nenápadné muzeum a štola s hornickým skanzenem. Stříbro ani uran se zde už netěží, ale pořád jsou v provozu těžařské věže, které přečerpávají vodu pro lázeňské účely a zabraňují zatopení štol. Jáchymovské peklo, co jedny zničilo, druhé léčí...
Naší poslední zastávkou - nebo přesněji řečeno odbočkou od pečlivě vytyčené trasy - byl Sázavský klášter, významné centrum staroslověnské vzdělanosti založené sv. Prokopem. Jen škoda, že tak důležitému místu české historie neodpovídá i samotná prohlídka. Potemnělé, zastaralé expozice návštěvníka spíš uspí... Ale kdo by si chtěl užít spirituality, může zkusit tajemné síly v klášterní kryptě, kde byly dlouhou dobu uchovávány ostatky sv. Prokopa nebo si projít 21 km dlouhou Čertovu brázdu spojovanou se svatoprokopskou legendou - ale budete si jistí, že nešlo o jednu z největších pravěkých cest Evropy? :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat